Lenka L.
Chci vám ukázat příběhy běžných lidí, jejich radosti a starosti všedního dne.
Otázky, které jsem Lence kladla, se netýkaly pouze hubnutí. Lenka ke mně přišla s obezitou,
po osmi měsících, kdy vznikl tento rozhovor, zhubla neuvěřitelných 23 kg. A dalších 20 kg
zhubla po dalším roce spolupráce.
- Lenko, jakých lidských vlastností si ceníte?
Nejvíce si cením vlastnosti/umění vyslechnout cizího člověka; pochopit jeho situaci a
nevnímat svět jen ze svého úhlu pohledu. Umět se vcítit do konkrétní situace a dokázat ji
přijmout. Cením si také toho, když se dokáže člověk k dané situaci vyjádřit, ne ale pouze
jednostranně, ale s rozmyslem zhodnotí jak negativní stránku, tak i to co to přineslo
pozitivního 😊.
- A jakých vlastností si nejvíce ceníte na sobě?
Dokážu vyslechnout člověka; když mě někdo požádá o pomoc a mohu mu pomoci, tak mu
ráda pomohu; je na mě spolehnutí; jsem citlivá – ale to je vlastně někdy spíše ke škodě 😊.
- Změnil se nějakým způsobem Váš pohled na sebe po zhubnutí? Ať už ve smyslu „tělesného
vzhledu“, tak vaší osobnosti.
Po zhubnutí mi není nepříjemné, když se mě někdo dotkne (např. položení ruky na rameno,
záda, kolem pasu atd.), před zhubnutím jsem při doteku nic příjemného necítila, a proto jsem
se dotekům raději vyhýbala. Měla jsem pocit, jako by se dotýkali něčeho cizího, hnusného, co
je navrch mě (i když to bylo ve skutečnosti moje), styděla jsem se za to. Teď pod dotekem
cítím sebe – své skutečné tělo (záda, rameno…)! Mile mě překvapilo, jak nyní dotek jinak
vnímám 😊. Jsem stále ještě obézní, ale již nemám obezitu II. stupně, přesto se můj vztah
k mému tělu výrazně zlepšil, psychicky se mi ulehčilo a mám se více ráda, mám více ráda
život, chci žít a již se dokonce podívám do zrcadla 😊. Ne že bych se v něm nějak
nakrucovala a prohlížela, ale již se do něj nedívám jen se znechucením, s lítostí, s mrzutým
úšklebkem na tváři a nepřemýšlím nad odpornou, nemotornou, bezvýsledně bojující osobu,
která tam stojí…. Nyní se občas do zrcadla podívám, ale z důvodu zvědavosti, zájmu a jsem
tak trochu hrdá na to, že jdou kila dolů a začíná se z hroudy sádla klubat/rýsovat nějaké tělo!
- Objevil/a jste například některé své silné stránky?
Neobjevila jsem žádné své nové silné stránky nebo si to zatím neuvědomuji 😊, ale znovu
jsem si vzpomněla na ty, co mám a postupně se mi zase obnovují, např. má vnitřní síla,
disciplína k sobě samé, přijala jsem zodpovědnost za své zdraví, snažím se cítit lépe.
- Kdy začaly Vaše potíže s váhou?
… od mala (co si pamatuji) jsem měla nadváhu …. od mala jsem se do ničeho nemohla vejít
(oblečení mi bylo po sourozencích malé, přesto jsem se v něm musela škrtit nebo se nějak
upravovalo – klíny v pase; když se mi muselo něco koupit, tak to v mé velikosti neměli.
Co mělo vliv na přibrání?(např. zdravotní stav, přibývající věk, změna zaměstnání, ukončení
pohybové aktivity, těhotenství atp.)
Rodičovská láska se u nás vyjadřovala zabezpečením materiálních potřeb: aby bylo jídlo,
doma vždy uklizeno, vše zabezpečeno, abychom fungovali = takto náš život doma z dětství
vzpomínám já. Maminku mrzí, že si např. nepamatuji, že jsme jezdili na výlety. Mám 2
sourozence, ale je mezi námi velký věkový rozdíl a nevzpomínám si, že bychom si hráli nebo
měli společné zájmy. Jídlo pro mě bylo něco příjemného, něco jako odměna, chvíle klidu,
odpočinku, pohody, jedli jsme všichni u stolu – jinak jsme spolu nebyli, každý dělal to svoje
nebo to, co bylo potřeba. Jídlo jsem brala i jako zpestření/zahánění nudy, stesku, smutku,
nespokojenosti, nesouhlasu; anebo si ho naopak užívala, např. jeho chuť, to že něco cítím,
pocit blaha, pocit spokojenosti, a tak se jídlo stalo mým kamarádem/chvilkovou radostí.
Kolektivu jsem se z důvodu nadváhy/tloušťky stranila; vyhýbala jsem se jakémukoliv sportu,
dětské zábavě, protože mi nic nešlo a necítila jsem se v kolektivu dětí dobře. Dětství a
dospívání jsem trávila doma (bydleli jsme v paneláku) a věnovala jsem se chovu různých
zvířat, což mi působilo radost. Ven jsem se dostala pouze při cestě do/ze školy nebo na/z
nákupu potravin nebo když jsem chodila cca 2 – 3x denně se psem ven. Pak nastalo období, od
kterého jsem s nadváhou a nespokojeností aktivně bojovala, tj. cca od 15 let do svých 42 let.
Bylo to období hubnutí a přibírání, měla jsem takové „zatmění mozku“😊, nevnímala a
neviděla jsem žádné dobré věci, pozitiva, šance, radosti, uvolnění = nežila jsem svůj život, jen
jsem ho přežívala a stále čekala, až to bude lepší. Žila jsem bohužel víceméně pouze
hubnutím, neuvědomovala si, jak mi díky tomu roky utíkají, o co tím přicházím, o co jsem
díky tomu přišla.
Největší můj problém byl v nesprávném vztahu k jídlu, neměla jsem ho jako zdroj energie pro
svůj život, ale jídlo mi nahrazovalo vše, co mi scházelo, sahala jsem po něm, když mi nebylo
psychicky dobře (když jsem cítila smutek, rozladěnost, lítost, když jsem byla zklamaná,
nervózní nebo unavená ….) Po jídle jsem naopak sahala i když jsem si jídlem chtěla zpečetit,
prodloužit, udržet dobrý pocit, který jsem zrovna měla (pohodlí, radost, odměnit se/pochválit
se za to, že jsem něco dokázala nebo že se mi něco povedlo).
- Kdy jste se rozhodl/a, že zhubnete?
… co si pamatuji, celý dosavadní život 😊
- Co bylo tím posledním impulzem k nastartování změny?
Zdravotní problémy (např. strie na těle), omezení pohyblivosti, obrovská únava z jakéhokoliv
pohybu, ztráta radosti z jakéhokoliv pohybu, nadměrné pocení, zapařeniny. Z toho všeho
vyplývající obrovská nespokojenost, bezradnost, zoufalství, beznaděj.
- Jaké máte obecně zkušenosti s redukcí hmotnosti?
Dobré, jde to a funguje to! Jen si člověk musí nechat říct, otevřít oči a mysl – musí tak nějak
procitnout…být trpělivý, pokorný, být ochotný přistoupit na změny ve způsobu stravování,
věnovat čas sám sobě a změnám, které s tímto přicházejí.
- Co všechno jste zkoušel/a? Jaké byly výsledky?
Dlouhodobé bezhlavé hladovění (extrémní malé porce jídla nebo vynechávání jídla) –
razantní zhubnutí, a přitom sama jsem spokojená nebyla, zhubnutí jsem neviděla a cítila se
stále tlustá (náběh až skoro na anorexii). Ztráta cca 16 kg (už nevím kolik to bylo přesně), až
na konfekční velikost 34 ve věku cca 18 let, pak následovalo vynechání menstruace,
vypadávání velkého množství vlasů, slabosti na omdlení, psychická vyčerpanost, beznaděj.
Pak jsem zkoušela půsty: 1denní nebo 3denní nebo 7denní půst (jen pití vody) – měla jsem
radost, váha ukazovala o nějaké to kilo míň, a ještě jsem měla radost z toho, že jsem to
vydržela a něco dokázala. Ale dlouhodobý výsledek, udržení váhy nebylo. Vrátila jsem se ke
svým zaběhnutým jídelním zlozvykům.
Různé diety, které byly uvedené v časopisech nebo o nich mluvily kolegyně z práce. Opět
výsledek pouze krátkodobý a následoval návrat k zaběhnutým jídelním zlozvykům.
Hubnutí podle počtu Kj – 5x denně přesně odvážené porce jídla podle literatury (literatury
jsem postupně nashromáždila snad 2 plné police přes celou zeď), zhubla jsem postupně cca
18kg cca za ½ roku; ale bylo to pro mě psychicky hodně náročné, některá jídla byla „jako“
zakázaná, hodně mě to svazovalo. Postupně opět následoval návrat k původním zaběhnutým
jídelním zlozvykům. 21denní Neera detoxikační kůra; kolik jsem zhubla nevím, nevážila jsem se; chtěla jsem se pouze cítit lépe a ulehčit, vyčistit si tělo.
- (Z)hubl/a jste pomocí koho/čeho?
Podařilo se mi ZDRAVĚ zhubnout v kurzu s paní Radkou Drobnou. V roce 2018 váha 116 kg
(asi nejvyšší v mém životě). První návštěva u Radky 15.05.2019 – váha 114,3 kg; poslední
vážení po 8 měsících a celkem 23 kg dole – jupí!).
- V čem se nyní hubnutí odlišovalo od ostatních diet, které jste zkoušel/a v minulosti?
Poradenství u paní Drobné hodnotím jako nejlepší věc, co mě potkala! Vrátilo mi to chuť žít,
radovat se, bojovat, a především jsem získala cenné teoretické znalosti, které jsem dříve sice
mohla vyčíst z knih, ale buď jsem to z nich nepochopila nebo si je vyložila jinak nebo byly
schované mezi řádky nebo jsem jim nevěnovala takovou pozornost, protože pro mě nebyly
důležité – netuším … 😊. Paní Drobná mi vysvětlila:
– Proč a co si mám hlídat u složení jídla, u jednotlivých potravin (množství
sacharidů, tuků, bílkovin, vitamíny, minerály) a jejich fungování v organismu;
– Jak se vyznat v tabulce výživových hodnot na 100 g výrobku, která je uvedena na
jednotlivých potravinách a co jednotlivé údaje znamenají;
– Jak správně rozložit jídlo po celý den (co dodržovat; co je vhodnější, v který čas
jíst a proč);
– Čím nahradit jídlo, když zrovna nemůžu z nějakého důvodu jíst, např. když mi
zrovna zubař udělal plombu a nemám 2 hod. kousat;
– Jak vyřešit, když se např. časově nezvládám vrátit domů a dát si večeři v tu
„správnou“ dobu;
– Dala mi příklady, fyzicky ukázala konkrétní potraviny a vysvětlila proč zrovna
tato potravina je lepší než ta druhá;
– Navrhla mi různé recepty;
– Navrhla mi, jak řešit konkrétní problémy týkající se jídla, stravování;
– Byly jsme v terénu a učila mě chodit s hůlkami 😊 – to teda bylo!
– Nutila/chtěla, teda pouze mi doporučila 😊, abych se více hýbala a co by pro mě
bylo nejvhodnější a jak evidovat pokrok, jakou zátěž zvolit;
– Poskytla mi vysokou psychickou podporu, a to jak při hubnutí, tak i v osobním
životě.
- V čem je pro vás obecně hubnutí obtížné?
Hubnutí pro mě bylo těžké ve všem, ale od té doby, co jsem se nechala vést, je pro mě
hubnutí snadné, nezatěžuju se s ním. Pouze dodržuji, co mi doporučí a postupně postupuji
kupředu 😊! Pomalu, ale jistě přijímám nové vzorce jídelního chování.
- Co vám dělá největší „problémy“, co je největší výzvou?
Nic, co by mi dělalo extra problém, nevnímám.
Mám jen „obavu“ z neznáma, ale kdo nemá? 😊
Nevím, jak budu reagovat na to, až se váha zastaví a kdy to bude?!😊
Nevím, jak zareaguji, kdyby se mi váha začala zvedat, i když zachovám současné složení a
množství stravy?! Nezačnu jančit?! 😊
- Jaké konkrétní změny v jídelníčku, pohybové aktivitě a i v oblasti péče o svou psychiku nebo
spánku jste zavedl/a?
Strava:
Ve stravě jsem postupně udělala spoustu změn, ale není to tak hrozné, jím běžná jídla
z běžných surovin.
Pohyb:
Chodila jsem na čas trasu 3 km (1x týdně o víkendu);
Chodila jsem více se psem – než byla změna času, tak i 3 – 4x týdně – již se hýbu s radostí –
jde to líp a snáz! Venku jsme byli cca 1-1,5hod. 😊 Nyní se vracím domů za tmy, takže se do
terénu dostávám až o víkendu;
Chodím 1x týdně ke koním, již zvládnu udělat službu (posbírat bobky, nanosit vodu …) i si
zajezdit – jde to líp a snáz. Je to pro mě největší odměna, co může být. U koní se cítím
nejšťastněji, dává mi to křídla! 😊
Eviduji si, kolik ujdu kroků za den a mám radost, když přeskočím hodnotu 5tis. kroků (vím,
pro mnoho lidí to je málo, ale pro mě je to dobrá výchozí meta a jsem na ni hrdá).
Psychika:
Snažím se na sobě pracovat, účastnila jsem se různých seminářů, čtu literaturu, nehoním se,
myslím více na sebe, odpočívám.
Spánek:
Spím cca 8 hodin denně
Kdo vám nejvíce pomáhal v průběhu hubnutí?
Paní Drobná
Zažil/a jste v průběhu hubnutí nějaké krizové momenty?
Mgr. Radka Drobná
Lektor a poradce ve výživě
www.radkadrobna.cz
Ano, ze začátku se párkrát krizové momenty objevily (cca v průběhu prvních 1-2 měsíců).
Lektorka mi pomohla situaci analyzovat, uvědomit si proč to dělám a jak tomu předcházet,
jak se zastavit. Postupně jsem si začala uvědomovat skutečný důvod, proč vlastně chci zrovna
jíst – proč chci zrovna sáhnout po něčem, i když jsem najedená, i když nemám hlad, většinou
šlo jen o touhu něco sníst, zaplácnout se něčím – vyrovnat nějakou psychickou nepohodu – o
naučený zlozvyk.
Stalo se vám, že jste v průběhu hubnutí vybočil/a ze svého nového režimu, že jste ve svých
očích „zhřešila“? A co vám pomohlo vrátit se zpět do režimu?
Ano, vybočila jsem, ale protože nemám nic z jídla zakázaného a vím, co a proč to mám
dodržovat, tak nebyl problém vrátit se k dodržení naučeného režimu.
Našel/našla jste něco, co vás na hubnutí vyloženě bavilo?
Baví mě to, že to jde skoro samo! To je naprosto úžasné a trochu mě to i šokuje! 😊
Mám stabilní psychiku, nemám hlad, nemám chutě …. Co více si přát?! 😊
- Jaká největší pozitiva po zhubnutí vnímáte?
Větší volnost a svoboda pohybu; více energie a chuti žít a hýbat se; je mi oblečení, které jsem
si kdysi koupila, ale nikdy ho nenosila, protože mi bylo malé; vnímám svoje tělo lépe – mám
se více ráda. Změnil se mi pohled na život, vnímám věci jinak 😊.
- Je pro Vás nyní těžké si novou hmotnost udržovat? Co je podle Vás klíčem k udržení
hmotnosti, co Vám funguje?
Zatím netuším, váha mi jde stále dolů …
- Měl/a jste v průběhu hubnutí nějaké osobní motto, které Vám pomáhalo ve slabších chvílích?
Žádná potravina není špatná nebo zakázaná.
Kdo nepije, ten nežije!
Vím, co a jak dělat, tak to budu jen dodržovat a výsledek se dostaví.
Silná motivace – touha jezdit na koni, hýbat se, tancovat a protancovat zase celou noc.
- Kdybyste měl/a ostatním hubnoucím dát jednu radu, jaká by to byla?
Nechte si poradit a vysvětlit od odborníků na výživu, proč máte dodržovat to a proč nedělat
toto a vrhněte se s chutí na to! 😊
- Jaké jsou Vaše budoucí plány?
Vydržet v současném stravovacím režimu a být nadále spokojená. Nemám žádné konkrétní
plány/cíl/váhový limit týkající se hubnutí, jsem spokojená již nyní. Samozřejmě bude
příjemné a pro mé zdraví prospěšné, když váha půjde dolů i nadále 😊.
- Leni, moc děkuji za důvěru, Radka Drobná
Zpět na blog
